Mikuláš, Čert a Anděl 5.12. každoročně

Zanikající tradice - Mikuláš, Čert a Anděl ve mně jako v malém klukovi budili respekt a úctu, o jaké jsem dříve ani netušil! Nedokázal jsem si připustit, že jsou to jen lidé v kostýmech a tenkráte mě v tom utvrdili přátelé bratra mého vlastního otce, když k nám na 5.12. roku xx naběhli Mikuláš v zlatočerveném, nádherný Anděl v sněhově bílém a cca 8 Čertů ošklivých jak noc s dvěma či třemi, jejichž rohy byly hodně dlouhé! :O

Rád jako vždy 5.12. vzpomínám na ten strach a modlím se zaň znovu a znovu každý tento den každý rok už cca od mých 7-8 let... Vždy to ve mě vzbuzuje hromadu vzpomínek a milé bázně...
"to je blbost, jak si to může pamatovat, když byl tak malej..." napadá některé z Vás jistě při čtení těchto řádků... Inu, dětská duše má zvláštní vlastnost věřit na bubáky, kouzelné zoubkové víly i skřety atd. ... Umí ale i ukládat některé vzpomínky tak, že i když Vám bude o mnoho víc, vždy si díky nějaké věci budete nějaký ten okamžíček z doby, kdy jste byli ještě děti, co se motaly mámě v sukni a okolo ploten. Děti mají tu vlastnost, že co je opravdu velmi zaujme, tak si velmi dobře zapamatují a jak bylo i jinde ověřeno, i po čase si na určité okamžiky vzpomněly právě díky nějaké soukromé věci...

A se mnou a našimi třemi (ale i více...) postavami je toto kouzlo asi navždy spjaté také... Vzpomínám si kupříkladu na ty nádherné chvíle bázně, ale o to většího překvapení, když jsem jako kluk vkoukl z okna a okolo krámku; jež je nyní minispar a býval PHP Placek a za rohem čili v zadní části krámku bývala cukrárna - situováno na Jih Čech a to konkrétně do Českých Budějovic a veleslavného Sídliště Máj; kráčel důstojně Mikuláš a za ním voj dětí, jež nadšeně a vzrušeně štěbetaly a doprovázely jej na cestě na další pochůzky atd. a také, jak Anděl za sebou měl stejný a možná i stejně překvapující voj dětí a rodičů a možná byly aji rodiče na tu chvilku zpět těmi dětmi a proto onen doprovod a hlavně, co mne udivilo nejvíce v mém dřívějším malém věku, že za čertem, jehož jsem se asi nejen já velmi bál, táhl se dvakrát tak dlouhý dav lidí vesměs dětí i rodičů, než co byl za Mikulášem a Andělem! Vzpomínám si ještě dnes, jako by to bylo včera, jak jsem pak dlouhou dobu přemýšlel nad tím, že to tak bylo a proč se ho ty děti nebály, že to asi byly ty hodné děti, co mi povídala maminka, že bývají štědře obdarovány...

A teď návrat do reality: Viděli jste tohle někde někdy v uplynulých letech??? Já tedy ne a to už začínám nakračovat do třetí desítkové řady svého věku... ;)

Bývá mi velmi smutno po té euforii, starém duchu tradice a po dalších zážitcích z toho, co jsem možná promeškal a rád bych to zas znovu viděl a cítil (v rámci možností ovšem...) alespoň trochu na vlastní kůži... VY NE?

Nyní mi dovolte výstřih krátce z historie o tomto legendárním Trojlístku:...

- povětšinou večerní pochůzky sv. Mikuláše dne 5.prosince doprovázela v dřívějších dobách zvláštní atmosféra a vnitřní napětí, vždy to byl určitý závěr roku... Pro děti byl den jaksi neklidný i nejistý, samy nevěděly, co si počít, jak skrýt obavy a jak se ujistit, že rodiče zrovna je neusvědčí Mikuláši ve zlobení a dostanou jen uhlí a brambory od čerta.

Známe tyto pocity i my, někteří i dříve narození. Strach, obavy, zda Mikuláš či Čert skutečně viděli, co jsme dělali, zda skutečně dostaneme uhlí či brambory, jak nám bylo slibováno, kolik Čertů a Mikulášů bude letos chodit, kolik průvodů ještě za Mikulášem, Čertem či Andělem z převážně dětského obecenstva uvidíme, jak strašní i strašidelní vlastně čerti budou či který že Mikuláš s Čertem a Andělem přijdou letos k Nám vlastně přijdou?

Když se vrátíme zpět o něco dále, najdeme tam odkazy z již dříve doložených existencí Mikuláše a možná, že nejen jeho, s tím, co se níže dočtete, posuďte sami... !

- prvním pravidlem bývalo a mělo by být aji dnes, že Mikuláš od pradávna vzbuzoval posvátnou úctu! Prozkoušiv si děti z modlitby či modernější verze s básničkou... Navíc vcháziv do domu žehná domu a pozdraví dnes již legendárním pozdravem " Pozdrav buď Pán Bůh"

- Anděl naopak v dětech a nejen v nich vyvolával pocit klidu, pohody a bezpečí...

- Čert měl a má ztělesňovat poučení a vzbuzovat ve zlobivcích respekt k rodičům a strach z trestu, jež by přišel za velké zlobení...

- Dříve bývalo zvykem, že se Mikuláš nejprve ptal, které dítko bylo po celý rok hodné a jak se učilo, poté jej zkoušel, jak dobře se umí modlit. Byl-li spokojen, nadělil jablka s ořechy a cukrovím, jež nesl Anděl na míse či v nůši. Byl-li ale zklamán, dal pokyn Čertovi a ten nadělil syrovou bramboru a uhlí :) či poučně pro moderní dobu pár ran -jemných- koštětem či řetězem. :D

- Dříve se děti škádlívaly tzv. "šklíbkami", čili například, že se Mikuláš na cestě za nimi s plným vozem darů převrhl. Protože to ale nemohl posbírat vše, nechal tam spousty zajímavých pamlsků a překvapení čili šklibků ležet. Komu se jich zachce, musí pro ně bos. Mnoho nedočkavců tak vyrazilo v dřívějších dobách do tmy a zimy a při návratu věnován jim byl posměch, promrzlým a s prázdnou, neboť najevo tak dali pochyby o své poctivosti a chování nejen k rodičům v téměř uplynulém roce.

- Mikuláška, místy zvaná také jako Mikulášova matička, se občas v dřívějších dobách objevovala místo sv. Mikuláše a kárala děti k poslušnosti a úctě nejen k rodičům, ale i starším lidem, připomínala jim i nutnost pravidelného modlení. Proslýchalo se, že byla mnohde aji přísnější jak Mikuláš, viděna velmi málokdy s dárky, povětšinou s metlou pro nadělení odměny za zlobení aji s jinými rysy pro ni tak typickými. Oděna byla do dlouhých bílých šatů s pomoučněnou tváří krytou průsvitnou rouškou (pozor, tvář čili obličej prý býval/a opravdu celá pomoučněná). Takto oděna obcházela s rozcuchanými bílými vlasy a oznamovala svůj příchod zvonkem či metlou, jíž šlehala do oken a okenic.

- Dříve se také často stávalo, že více dítek v jednom rozlehlejším stavení shromáždilo se například v útulné větší jizbě (čili pokoji) a vyčkávaly příchodu Trojice. Jinde zas připravila dítka ze starého zvyku punčochy na nadílku za dveře či na/za okna či jen talíř.

- V 18. století měl mikulášský průvod spíše masopustní ráz. Mikuláše, Čerty i Anděly doprovázely v průvodech i Dragouni, Husaři, Hajduci i další. To vydrželo na mnoha místech až do 19. století. Laufři, jež dostali od hospodáře svolení, pak do domu či stavení pozvali průvod doprovázený muzikou, jež po skupinách vcházel do stavení v pořadí Dragouni, Husaři, Andělé i Mikuláši a další. Andělé dříve nosívali krom pamlsků i pokladničku a hospodáři do ní vkládali pár krejcarů či zlatku. Mikuláš pak obdaroval děti a hospodářům ukládal dobrou a spravedlivou péči o ně.

- Mikuláš býval oděn nejčastěji do dlouhé, bílé košile, jako kabát dlouhého, zlatou nití vyšívaného pláště v kombinaci červené a bílé. Na hlavě mu trůnila biskupská čepice také v červenobílé barvě a se zlatým křížem vpřed na středu (zvaná mitra). V jedné ruce s dlouhou zlatou berlou (alternativně v moderní době aji stříbrnou...) čili biskupskou holí a v druhé vak (bílý zlatem vyšívaný či obyčejný jutový pytel - i s křížem?) s dárky. Historie a pamětníci ale popisují, že ve 30. letech 20. století, tedy cca kolem roku 1930, nosil navíc metličku z březových proutků; sloužící jako trest pro vyplacení zlobivých dítek; zdobenou červenými mašlemi a rukojetí obalenou zlatým či stříbrným staniolem. Vždy byl vyšší postavy s bílým vousem a až na vyjímky chodíval zásadně PĚŠKY! Pouze místy jezdíval nejčastěji na bílém koni či na povoze s bílým koněm!

- Dříve byl Mikuláš odmalička parodován také jako dobrodinec a dobrá, hodná duše! Odmalička prý byl velmi štědrý oproti svému otci, chronickému a chamtivému boháči a skrblíkovi. Neváhal mu tedy občas z jeho bohatství brát a rozdat jej chudým, jež takovou pomoc potřebovali. Často již dříve se i dítě bralo do zástavy a v případě nesplacení dluhu na černém trhu se pak prodávalo do otroctví či na jiná neméně příjemná místa. Mikuláš tedy často váček (čili dnešní punčochu-dárkový vak) s výkupným za okno či do střevíce přichystal, pak mnohdy zabušil a zmizel (obdoba překvapení ve střevících s námi přešla i do dnešní doby - kupodivu). Bylo-li dítě zastavené na dluh vězněno, vylezl na střechu a do komína, kde slyšel dětský pláč toho dítěte, vhodil měšec, z toho vznikla pověst o naslouchajících Mikulášových pomocnících u komína, co se v domě děje (pro vysvětlenou se to říkávalo mnohem později hlavně dětem, že tak Mikuláš ví, co dělaly a jak moc zlobily či byly hodné...).

- Mikuláš vcelku dost také platívá na rodiče, musí jej znát a být s nimi v určitém kontaktu a při výraznějším kárání v přátelském vztahu (pro autentičnost ale doma v předsíni nepřehánět, ať si drobotina zachová nádherné vzpomínky :) ). Lze v závislosti na kárání jejich potomků pokárat za vědomé prohřešky i rodiče, ovšem opatrně!

Je toho ještě opravdu mnoho, ale chtěl bych Vám napsat něco jiného, když jste mnozí po dočtení těchto "pár" řádků tak příjemně a "svátečně" naladěni...

Pokud hodláte takový způsob návratu tohoto svátku ignorovat a chcete se přidružit k většině rodičů, jež koupí své ratolesti opět ty "bouchací nesmysly, co nic nedělají" a poté opět budete jen naříkat, až Vaše dítě přijde s několika málo zbylými prsty, s opálenými vlasy či tělem a oblečením, s osleplýma očima od příliš blízko vybouchnuté petardy u očí, s nohou pod kolenem pryč díky tzv. "mega petardě" atd. , zamyslete se nad sebou a zeptejte se sami sebe na otázku: "Mohl/a jsem tomu zabránit? Mohl/a jsem udělat něco pro to, aby můj potomek zažil to co já, když jsem byl/a malý/á?" .

Otázka, jež Vás napadá, je jasná - proč si to nechal na konec? Protože jen po přečtení toho mála, co jsem zde vylíčil a snad ještě vylíčím, se mi snad povede přesvědčit většinu a vrátit svátek do původního stavu, v jakém si jej pamatuji já a zase jiní mladí lidé si časem budou říkat, že tak nádherný svátek snad ani nemohl cítit dech krachu a zaniknutí na své "šíji"!

VŠECHNY RODIČE TEĎ NA POMYSLNÝCH KOLENOU PROSÍM O DVĚ VĚCI:

1)ABY SVÁ DÍTKA CO NEJLÉPE MIMO SILVESTR ODNAUČILA NA PETARDY A PODOBNÁ PYROTECHNICKÁ OBLBOVÁTKA, KTERÁ DÍKY LAIČNOSTI RODIČŮ BY MOHLA DÍTĚTI VELMI VÁŽNĚ UBLÍŽIT A NADOSMRTI JEJ ZOHAVIT A ZNEMOŽNIT a za

2) ABY SI UVĚDOMILI, ŽE I ONI BYLI TĚMI DĚTMI, JEŽ ZAŽILY PONĚKUD JINÝ PRŮBĚH TRADIC NEŽ TO, CO SI JINÍ PETARDAMI A JINÝMI HNUSY MODERNIZACE NA PŘEDSTAVITELÍCH BÁJNÝCH POSTAV VYBIJÍ!

Své reakce budiž nadhoďte do fóra s názvem článku a já se budu snažit zodpovědět a reagovat tak, jak mi to čas a možnosti dovolí.

Poznámka autora: Tento článek by nevznikl za podpory a informací z webu www.ceske-tradice.cz , postřehů a nápadů Janičky a spol s tímto webem a také za pomoci inspirace a stáhnutí fotek z www.certi.cz !

Autor děkuje všem za jejich vstřícnost při poskytování materiálů a těší se na další plodnou spolupráci s nimi i v příštích letech! Jako autor Vám i těm nejmenovaným sponzorům materiálů a účastníkům na fotech děkuji (pokud by se někdo cítil zahanben, že zde není zmíňka o něm, pište :) ) a zároveň Vám všem tleskám za všechny návštěvníky - jen tak dál... Jen díky Vám neopomeneme na takto kouzelné chvíle.