Smrt mi krade blízké

Snad každý si tuhle otázku časem položí a nejvěrněji zní, pokud se Vám opravdu moc nevede, následující shrnutí Vám to ujasní...

Nynější poslední 4 roky jsem si vážně moc neužil...

Shrnu li to rychle, moc toho nebylo, protože před více než 4mi lety (zhruba duben rok 2007) mi umřela přítelkyně, s níž jsme se k sobě měli vrátit, protože nikdo dle jejích slov na ní nebyl tak hodný jako já a i když měla více než jen zajímavé způsoby, jak "poznávat" kamarády, chtěla už dát pokoj a na popud táty se usadit, vybrala si mně, jen chtěla čas ukončit ta "kamarádství do hloubky" jinde.

Ano, její smrt mě zničila dost, protože mě i Máma musela víceméně hlídat, abych si nic neudělal, Dívka Jménem Zuzana K. zůstává v mém srdci na určitém místě.

Smrt si vzala i dědu (2002/3 nejsem si jist), se kterým jsme byli dost dlouho spíš jako dva dobří kamarádi :) Byl moudrým, vtipným společníkem, snad i kolegou, kamarádem, uměl být ale i přísným tam, kde bylo třeba. Dokázal v lecčems poradit i pomoci, neočekával nic zpět ;) Snad jen společnost. Později na střední jsem už nenacházel čas a než jsem se rozhoupal, byl pryč.... :( Čas na život si ne vždy můžeme určit sami ;(

Ani ne dva, možná tři roky zpět umřel můj oblíbený kocour Myšák, kdy jsme téměř dva roky (nejsem si jist) žili v domnění že jde o kočku a ne kocoura... Když Vám bylo smutno, přišel se přitulit a packou do Vás rýpl tak, že jste prostě uhli rukou a pustili ho k sobě a slzy obětavě osušoval svým drsným jazýčkem a otíral se o Vás, abyste jej hladili, jako by chtěl říct: " Neboj, to se spraví, pohlaď mně a nemysli na to, netrap se!" a když jsme se prali, uměl být krutý i milý a opatrný, když jsem pak srovnatelným krokem ukázal například štípnutím, co bolí mne, aby bolelo i jeho, rychle se učil být opatrným, a tak jsme si zakrátko zvykli. Když chtěl a viděl, že ležím v pokoji na posteli na zádech, přišel, chvilku provokoval mou ruku a nakonec si mi lehl na hruď a začal vrnět, tím si mne vždy koupil a už jako starší kotě to dělal šikovně, zmeťour ;-( ;-) okamžitě docílil toho, že jsem jej začal hladit a po chvíli jsme div oba spokojeně neusli :-) Hráli jsme si na schovku, kdy se nejraděj schovával výš než bylo zvykem a pak na mě vždy buďto upozornil zavrněním nebo zamňouknutím, anebo se připravil a skočil těsně za mně. Pro rýpaly naše rvačky probíhaly zásadně relevantně, vždy tak, že jsem si ruku obalil do silnější látky a potom ho pozlobíval a hrál mrtvou myš :-D což se mu nelíbilo a šel jí dát pár pohlavků :-D

Nakonec jsem jednou přišel z práce a myšák nebyl, prý zalezl za sedačku a už nevylezl ;-(

Zubatá se mnou sice koketuje, ale vždy si bere ty okolo mě... :(