Nejen sex po 30?

Co je hlavním hnacím motorem pro rozhodování a co je pro nás důležité po 30 letech existence?

A kdo nás vlastně přitahuje?

Sex po 30-tém roku... Je to vůbec možné?

Omlouvám se všem čtenářům za takové téma, ale potřebuji si přečíst i Vaše názory...

Tento článek byl sepsaný na základě zkušeností, které se nedají jen tak nalajnovat, ty prostě musíte zažít.

Je možné vůbec mít sex po třicítce a díky tomu se cítit stále dobře? Směřuje to vlastně k tomu, že se muž může cítit lépe a přesto doufat, že by mohl ještě zaskórovat přesně tam, kde už nečeká, že by mohl být nějaký výsledek? Beru to z pohledu nejen vytížení práce a vůbec postavení ve společnosti jako takového...

Kdysi jsem býval někým, z koho měl vyzařovat respekt a místo toho jsem byl pro většinu jen pro smích a teď vnímám situaci jinak, protože mě hodně inspiroval k zamyšlení nejen Sex ve městě a Carry jako taková...

Je opravdu tak složité se i po 30 letech uchytit a nakonec dohnat i promrhané noci? :) Je to vždy tak těžké? Opravdu jedním významem ztrácíme kouzlo osobnosti a mladistvosti na základě toho, že můžeme dělat konečně to, co neskutečně láká a můžeme zapřít náklonnost k tomu, co se může skutečně vyskytnout, protože si myslíme, že už nemáme takovou cenu?

Co když se potom najde někdo, kdo nám ukáže, že naše cena je ve skutečnosti daleko větší a ukáže, že naše kouzlo může být daleko dokonalejší, než bychom vůbec čekali.

Co když se najde sluníčko v našem životě, které nám pomůže vnímat svět jinak a nakonec nám ukáže správnou cestu?

Je opravdu člověk po 30 letech svého života tak charismatický a jistý, že si hledá spíš stálý vztah místo toho, aby hledal něco jiného, byť třeba vybil svou mladistvou mízu? Co nás k tomu vlastně vede, co nás k tomu směřuje?

Prosím o vyjádření nejen dole pod článkem, ale i na fóru nejlépe s tématem názvu článku, díky ;)

Post edit: Danfinka dne 27.1.2018 v 2:59 dop. napsala koment: "Začnu koncem článku. Co nás k tomu vede? Že by matka příroda? :) Biologické hodiny (nemá je jen žena, má je i muž), rýpání přátel (kdy už se konečně usadíš?), zodpovědnost, životní zkušenost...možná :) Ale nemyslím, že každý to má tak, že se úderem 30 let usadí a chce budovat... Mě to trvalo ještě o deset let déle a i pak jsem stále sklouzávala k té bujaré mladistvosti, nerozvážnosti...A dohnat promarněné noci jde i v padesáti, jde o to zachovat si kus toho dítěte v sobě. Znáš to, nevaž se se...odvaž se :D "

S čímž nakonec souhlasím :)

Jak se tu vzal? Jednalo se na starší verzi webu a článku, o možnost komentovat pod článkem, což by na optimální datum šlo i zde ;)