Chtěl jsem Vietnamku za ženu

Zjistil jsem, že jsem ještě nepsal za tu dobu o své pražské aférce s vietnamkou, pro upřesnění jí říkejme třeba Yoko.

Kdo mě na to přivedl či spíš mě inspiroval? Pokud znáte webové stránky česky blogující vietnamky, asi Vás to nepřekvapí: www.asijatka.cz

Yoko jsem shodou okolností poznal v roli "bachaře" alias ochranky v obchodě v Praze, kam chodila převážně s oběma rodiči nebo tátou ;) Padli jsme si do oka hned první den a já to cítil, v té době už oficiálně opět svobodný, jsem se románku nebál a nic mi nebránilo ;) Vždy jsem četl, jak jsou Vietnamky srdnaté a oddané a nelitoval jsem, to je fakt ;)

Jak později přiznala sama, byla na tom úplně stejně a pokud nechcete pohořet jako já, určitě při kontaktu s vietnamkou, číňankou či podobnou milou ženou nekoukejte na Hentai porno a jiné, zblbne Vás to a hodně zkresluje realitu (ostatně jako jiné porno) :D Pokud jde o sex jako takový, došlo k mimokoitálnímu uspokojení, tedy jen ručně a orálně, do svadby tvrdě trvala na tom, že styk jako takový ne a já jí to pracně a dlouho rozmlouval, ale nemělo to smysl :D Ani fráze "Přece nechceš kupovat zajíce v pytli" nezabrala :D

Tvrdé zásady výchovy a rodinných tradic byly jasné a nezlomné :) Tajné polibky mezi regály obchodu a téměř i násilný polibek natajno tak, aby to otec či matka neviděli, byly jasnou známkou toho, jak moc svoji tradici přenášeli i daleko od domova... I když se vzpírala, první den, další jsem ji celkem schopně přesvědčil o tom, že nejsem jeden z "typických evropských bílých mužů" těžících z jejich vybudovaného impéria, i když otec to v prostřední fázi viděl jinak :D

Navíc co by tomu vzdálená rodina řekla, že se nakonec chce provdat za "obyčejného chasníka" v řadách bílých mužů ze zámoří, nedejbože za člověka a muže, jež nedokáže ani svou rodinu zajistit :( (podotýkám, že jejich zásadová kultura požadovala a snad dodnes dle tradic požaduje, aby muž byl schopen zajistit ženu i potomka či potomky, nehledě na množství práce, ale byl schopen zastat i práce na domě a to dle potřeby a nutnosti, bez ohledu na to, kolik prostředků daný muž měl, ty si musel dle tradovaných povinností zajistit sám ;) ).

Skrývali jsme se pokaždé, ale stejně jsme byli prozrazeni a trest neminul oba ;)

Nakonec jsem byl pozván na rodinný oběd a omyly se stávaly dost neplánovaně :D Hned v úvodu jsem to pokazil kytkou pro matku a lahví dobré dražší whiskey z obchodu nevalné pověsti pro otce, znaje však značky, nebál jsem se :) Yokin bratr dostal malý šikovný multifunkční nožík celokovový a byl viditelně konverzativnější než rodiče sami... Inu, stalo se, stalo a říkal jsem si, že nebudu nadále přilévat do již tak plápolajícího ohně :)

Popravdě jíst hůlkami je zážitek, zvláště, pokud tak musíte učinit před dalšími 4-mi páry očí měřící si Vás od hlavy až k patě a bedlivě střežící každé zrnko rýže nazmar nebo kousek masa kradivši se pryč z Vašeho sevření :D Naštěstí otec s matkou oko přimhouřili a toho Gajina (cizince, vypůjčeno z Rychle a zběsile: Tokijská jízda) nakonec i poučili, přiznal jsem otevřeně, že hůlkami jíst neumím, ale ve skrytu duše jsem si vždy přál to vyzkoušet ;) Dá se říci, že přes počáteční nejistotu a ostych jsme se nakonec přehoupli a po řádném obědě o třech hlavních chodech a dvou zákuscích jsem popravdě funěl jako málokdo :D Překvapilo mě, že mi sami nabídli pivo místo saké a já vděčně přijmul omlouvajíc se, že pokud je to pohoršuje, přilnu snad i k saké :D Otec ale rázně odmítl a řekl mi, že je třeba "omladit" a inovovat i jejich tradice o ty ze západu ;) Cítil jsem se potěšený a musím přiznat, že snad i důležitý v životě těch několika lidí v mé přítomnosti ;)

Nebudu okolkovat a vykládat to celé, ale faktem je, že jsem si s otcem nepadl do noty tak, jak jsem to prve cítil ;) Nakonec chtěl, abych se já, protože jeho syn nechtěl, ujmul sítě večerek v Praze, ku prospěchu jich samých se upsal na léta páně tomu zhruba 5 let a později jim dělal v podstatě "poskoka" a budoval něco, co by naše děti možná ani nedocenily, pokud by k tomu nebyly vedeny od jádra a odmalička ;)

S Yoko jsme nakonec uznali, že jsou naše kultury moc rozdílné a představy rodičů jakbysmet ;) I když celá aférka trvala přibližně 6 měsíců, dodnes na ni vzpomínám jako na romantiku kombinace západu a východu a nelituju jediného dne, škoda, že jsme nakonec museli každý po svém ;) Samozřejmě v tom nejklidnějším duchu a odpřisáhnu, že kdykoliv se někde vidíme, jsme oba rádi za to, že jsme i nadále přáteli ;)

Rozhodně bych si to rád v otevřenější sféře zopakoval v trvalejším vztahu ;)

Máte-li k tomu jakýkoliv názor, nechte jej s odpovídajícím názvem tématu v diskusi ;)

S díkem za věrnost a přečtení, Váš Marty9xxxx ;)